在我们国家，人们最爱说的话就是：“快点儿，快点儿！”十八年里，听的最多的也 是“快点儿！快点儿！”

可以说我是在这句话的催促下长大的。“快点儿”算直成了我们的口头禅。可是，到中国不久我就发现， 很少有人说快点儿。经常听到的却是相反的一句话：“慢点儿！”。我感到奇怪，也不理解。我认为“慢”就是“懒”。 于是我想，这儿的人怎么这么“懒”呢？

后来发生的一件事改变了我的看法。

那是去年冬天，清华大学的朋友打电话叫我去玩，放下电话我就急急忙忙骑上自行车出发了。可是，到清华门口时， 车子出了毛病。幸亏附近有一家修车铺，我就把车推了进去。里边的师傅正给一位老人修车。我一进去就喊：“师傅， 我的自行车坏了，快点儿给我修修。”我一口气说完，修车的师傅只看了我一眼，连话也没说，继续修他的车。我看了看手表， 时间不早了，急得不得了。于是就又对师傅说：“你能不能快点儿啊？”这一次他回头看着我说：“别着急， 你没看见我正在给别人修车吗？这儿又不是你一个人，总地有人先来后到吧。你稍等一会儿，我给这位先生修完， 马上就给你修。”我只好等着。好容易才等到他给那位先生修完车，擦着手走过来问我：“到底哪儿坏了？”我告诉他： “骑不动了。”他看了看车，拿起工具，把车胎扒开说：“可能是车胎破了.”打了气就把车胎泡在一盆水里，仔细地检查起来。 他的工作又慢又细，还叹了口气，也许很难找到漏气的小孔吧。

我一看他那慢腾腾的样子，就又着起急来:“你怎么这么慢啊，快点儿不行吗?”他停下手中的活儿对我说:“小姐，你已经说了三遍了。难道我不原意快点儿 马?”我听不明白他说的是什么，只好瞪眼看着他。他看我生气了，就面带笑容慢慢地对我说:“你是想让我把你的车修好， 还是想让我马马虎虎地快点儿把你打发走?”我这才明白他的意思，不再催他了，还学着北京人的腔调说了句: “好吧，你就慢慢来吧!”

他把车胎修好了以后，又仔细检查了一下其他部件，然后才满意地对我说:“好了!”当我走出他的车铺时，他又说:“外边下雪了，路滑，要慢点儿骑!”看到一地白雪，听了师傅这句话，我心里立刻感到暖暖的。

后来，我还经常听到“慢点儿走!”，“慢点儿来，别着急!”等亲切的话语。我终于明白了，这哪里有教人偷懒的意思呢?明明是亲人般的嘱咐啊!

一句“慢点儿”，不仅有做事要认真负责的意思，同时还包含着对别人由衷地关心和爱护。



V naší zemi lidé velmi rádi říkají: „Rychle! Rychleji!“ I já jsem vyrůstala pod vlivem toho slova... „Rychleji“ vždycky bylo naší mantrou. Jenže když jsem přijela do Číny, objevila jsem, že tady lidé tohle slovo skoro nepoužívají. Často jsem slýchala pravý opak: „Pomalu. Pomaleji!“ Přišlo mi to divné a nerozuměla jsem tomu. Myslela jsem si, že „pomalý“ znamená „líný“. A tak jsem přemýšlela: proč jsou zdejší lidé líní?

Pak se stala jedna věc, kvůli které jsem změnila názor. Bylo to minulou zimu, kamarádka z vysoké školy mi volala, aby se za ní stavila. Hned jak jsem položila telefon, naskočila jsem na kolo a vyjela. Ale než jsem dojela k bráně kampusu, kolo se porouchalo. Naštěstí byla poblíž opravna, takže jsem tam kolo dotlačila. Tamější opravář právě dával do kupy kolo jednomu starému pánovi. Už ve dveřích jsem volala: „Pane, prosím vás, moje kolo se pokazilo, rychle mi ho prosím spravte.“ Vychrlila jsem to ze sebe, opravář ale po mě jen koukl na půl oka a beze slova pokračoval v opravovaní. Podívala jsem se na hodinky, bylo moc hodin a já spěchala. Proto jsem opraváři řekla: „Nemůžete trochu zrychlit?“

Tentokrát už se na mě otočil a řekl: „Nebuďte nervózní, nevidíte, že teď pracuju pro někoho jiného? Nejste tady sama, pán přišel před vámi, tak má přednost. Chvilku vydržte, hned jak to dodělám, budu se věnovat vám.“ Tak mi nezbývalo než čekat. Přemohla jsem se a vydržela, opravář si nakonec utřel ruce a šel se mě zeptat: „No tak co máme za problém?“ Řekla jsem: „Nejede to.“ Podíval se na kolo, vzal nářadí, zmáčkl pneumatiku: „Píchla jste.“ Ponořil duši do lavoru a pomalu začal hledat místo, kudy unikal vzduch.

Sledovala jsem jeho zpomalené pohyby a zase jsem znervózněla: „Jakto že to jde tak pomalu, nemůžete zrychlit?“ Zastavil se uprostřed pohybu a opáčil: „Slečno, už jste mi to řekla třikrát. Copak si myslíte, že to nechci mít rychle hotovo?“ Nechápala jsem, co chce říct, tak jsem na něj jen zírala. Viděl, že jsem naštvaná, tak se usmál a dodal: „Chcete, abych vám to kolo opravil, nebo abych to odbyl a vy jste mohla rychle odjet?“ Až teď jsem začala chápat, takže jsem na něj netlačila a řekla mu: „Dobře, tak tedy pomaleji.“

Poté co byla duše opravena, ještě pečlivě zkontroloval ostatní části kola, a spokojeně mi řekl: „Spraveno!“ Když jsem vyjížděla, ještě dodal: „Venku začalo sněžit, jeďte pomalu!“ Jak jsem to uslyšela, hned mi bylo u srdce tepleji.

Poté jsem ještě často slýchávala „jeďte pomalu“ (dalo by se to přeložit i jako „šťastnou cestu“, mimochodem dobrou chuť se čínsky řekne: „jezte pomalu“) a nakonec jsem tedy pochopila, že „pomalu“ nesouvisí s leností, ale je to rada do života od lidí, kteří vás mají rádi.



zdroj (+audio) http://www.oliverlanguages.com/chinese24d/hj3x/16.php

谁当家

一次我问朋友:"你们夫妻俩谁当家?""当然是我当家了," 朋友骄傲地回答, "我们家有一个规定, 小事由妻子决定, 大事都由我做主.""哪些是小事, 哪些算大事呢?""小事就是家里的经济问题, 比如该买什么, 该做什么等等. 大事可就多了, 比如谁当美国下届总统, 中国人什么时候能到月球上去,人类怎么搬到火星上去住等等, 这些大事都由我考虑."

zdroj (včetně poslechu) http://www.oliverlanguages.com/chinese24d/hj3x/14.php

 古时候有一位老人，名叫愚公。他家前边有两座大山，又高又大，挡住了他的通向外边的路， 出来进去很不方便。 有一天，愚公把全家人叫到一起，说：“这两座大山正挡在我们家门口，出去进来太不方便了! 我想把它搬走，你们看好不好？” 儿子孙子们都很赞成，只有他的妻子没有信心。她说：“你都快八十岁了，连山上的一块石头也搬不动，怎么能搬走这两座大山呢？那么多石头又搬到哪儿去呢？” 大家说：“可以把石头扔到海里去！”

第二天，愚公就带着一家人搬山去了。邻居们知道了，也高高兴兴地来帮忙，连七八岁的孩子都来了。他们不怕苦不怕累。每天不停地挖山。 有个老头子叫智叟看见愚公他们在挖山，觉得很可笑，就对愚公说：“你这么大年纪了，连一颗早都拔不动，怎么能搬得走这两座山呢？” 愚公听了笑着说：“你还不如一个小孩子！我虽然快死了，但是我还有儿子，又有孙子。我们的人会越来越多，山上的石头会越搬越少。只要有决心，就一定能把山搬走。”智叟听了没有话说了。 愚公一家搬山的事感动了上帝，他就派了两个神仙把这两座山背走了。


Kdysi dávno žil v Číně jeden starý muž, o kterém se říkalo, že je navzdory svému věku stále naivní a hloupý. Říkali mu Yugong (Hlupák). Před jeho domem na okraji vesnice od pradávna čněly do výšin dvě hory a blokovaly přístupovou cestu. Jednoho dne Yugong svolal všechny členy své rodiny a pověděl jim: „Kvůli těmhle dvěma horám se pořádně nemůžeme ani dostat domů. Tak mě napadlo, že bychom je měli odstranit. Co si o tom myslíte?“ Synové i vnuci s ním souhlasili, pouze jeho žena mu příliš nevěřila. „Jak si vůbec ty, ve svých osmdesáti letech, můžeš představit, že bys přenášel nějakou horu? Vždyť už ani velký kámen neuneseš! A kam bys chtěl asi tak ty hory přesunovat?“ Ostatní se ho zastali: „Mohli bychom všechny ty balvany házet do blízkého moře!“

Druhého dne tedy vyrazil Yugong s celou svou rodinou na horu. Sousedé se o tom doslechli a se smíchem mu šli pomoci. Dokonce pomáhaly i malé děti, některým bylo jen sedm let. Všichni den co den na hoře pracovali. Nebáli se trápení ani únavy. Jednoho dne přišel do vesnice moudrý muž jménem Zhisou. Když spatřil, jak se stařec snaží nosit kameny do moře, tak se mu začal posmívat: „Copak to tu provádíš? Ty takový stařešina! Vždyť už ani stéblo trávy neuneseš a taháš se tu s kameny! Jakpak tě mohlo napadnout, že bys dokázal přenést celé dvě hory do moře?“ Když ho Yugong vyslechl, s úsměvem mu odvětil: „Ty jsi moudrý muž, ale mým dětem se nevyrovnáš! I kdybych brzy zemřel, mám ještě syny a vnuky. Ti budou v mém díle pokračovat. A mé potomstvo bude stále větší. Zatímco balvanů bude díky naší píli čím dál méně. Stačí pevná vůle a dokážeme tyto hory přenést.“ Když to Zhisou uslyšel, nevěděl, co na to říct. Yugongova rodina přenášela kameny tak dlouho a vytrvale, až se jich i samotnému Bohu zželelo a poslal dva své nesmrtelné služebníky, aby pomohli přemístit hory do moře. Dílo se zdařilo. Yugong naučil lidi jak hory přenášet.

Tento čínský příběh je starý přes 2400 let. Přesto nebyl zapomenut. I dnes každý v Číně zná rčení Yúgōngyíshān „Yugong přenesl hory“ a ví, že když máte odhodlání, víru a trpělivost, tak dokážete nemožné. A když je těžké přenést horu najednou, musíte začít od malých kamínků.  

百货公司里有一台自动报体重的电子秤。一位胖女士责备道：“我最恨它了！” 朋友问：“为什么？它大声说出你的体重了吗？”胖女士愤怒地说：“不！上 次我刚一踩上去，它就大声说:‘每次只限一人，每次只限一人.'"

V obchodním domě mají automatickou váhu, která hlásí lidem jejich hmotnost. Jedna buclatější dáma na ni začala nadávat: "Já ji nenávidím!" Kamarádka se jí ptá: "Proč? Řekla moc hlasitě tvou váhu?" Baculatá paní vztekle odpoví: "Ne! Když jsem na ni šlápla, tak začala hlásit: "Na váhu vstupujte jednotlivě, ne ve skupinách.""

一个姑娘和一个小伙子结婚了，他们结婚以后的生活十分幸福。小伙子非常喜欢足球，每次电视中有足球比赛的时候，他连饭都不吃也要看。对此，年轻的 妻子一点儿意思 也没有。一天，电视里又播放足球比赛，丈夫坐在电视机前一动 也不动，妻子跟他说话他也好像没有听到。年轻的妻子非常生气，她哭着回到自己的妈妈家，可是回到家的时候却发现家里只有爸爸一个人，也坐在电视机前看 足球比赛。“ 妈妈呢 ？”她很奇怪。“回她的妈妈家了。”父亲头也不回地说。

Jedna dívka a jeden mladý muž se vzali. Po svatbě spolu žili velmi šťastně. Mladík měl velmi rád fotbal a pokaždé, když byl v televizi zápas, tak ani nejedl, jen se chtěl dívat. Tohle ale mladou paní vůbec nezajímalo. Jednoho dne, když byl zase v televizi fotbal, a manžel seděl bez hnutí před televizí, manželka mu začala něco povídat, ale vypadalo to, že manžel nic neslyší. Mladá dáma se pořádně naštvala a s brekem odjela za maminkou. Jenže když přijela domů, našla tam pouze svého tatínka, jak sedí u televize. "Kde je maminka?" zeptala se překvapeně. "Jela ke své matce," odvětil tatínek, aniž by odvrátil hlavu od televize.

古时候宋国有个老农夫种稻苗。他每天都去他的田里看稻苗长得怎么样。他看到稻苗一天一天长高，但是他还是觉得禾苗长得太慢。他是一个非常没有耐心的人。晚上他在床上睡不着，就想：“稻苗怎么才能长得快一点儿呢？”

突然他想到了一个好办法。没等天亮，他就跑到田里。在月光下，他开始在田里工作。他把每棵禾苗都拔高半寸。他拔完的时候，天已经亮了。

看着田里“长”高的禾苗，他高兴地想：“我真聪明！”他心满意地回到家，得意地告诉他的儿子那个事情。他的儿子非常吃惊。马上跑到田里去看。他发现禾苗都枯死了。


V dávných dobách žil v zemi Sung jeden starý rolník, který pěstoval rýži. Každý den chodil na pole dívat se, jak mu rýže roste. I když byla den ode dne vyšší, přesto si myslel, že roste příliš pomalu. Byl to velmi netrpělivý člověk. Večer ležel na posteli a nemohl usnout. Přemýšlel: „Jak to udělat, aby mé sazenice rostly rychleji?“

Náhle dostal nápad. Nečekal, až se rozední, a utíkal na pole. Za měsíčního svitu začal pracovat na poli. Jeden po druhém bral stonky rýže do ruky a povytahoval je o půl palce. Než svou práci dokončil byl už den.

Když si prohlížel, jak rýže „povyrostla“, šťastně si pomyslel: „To jsem ale chytrý!“ Spokojeně se vrátil domů a pochlubil se svému synovi, jak pomohl úrodě. Syn tomu hodně podivil a hned se rozběhl na pole. Když tam dorazil, nalezl jen pole plné umírajících sazenic.

Proto se dnes v Číně říká o lidech, kteří chtějí všechno hned, že pomáhají rýži růst

战国时期有一位老人，大家都叫他塞翁。他养了许多马，一天，马群中有一匹马意外走失了。邻居们听说后，都来安慰他。塞翁却笑笑说：“丢了一匹马损失不大，没准还会带来福气。” 邻居们听了塞翁的话，心里觉得好笑：“马丢了，明明是件坏事，他却认为也许是好事，显然是自我安慰而已。” 可是过了没几天，丢了马不仅自己回来了，还带回来一匹骏马。邻居听说后，非常佩服塞翁的预见，纷纷前来道贺：“马不仅没有丢，还带回来一匹好马，真是福气呀。” 塞翁却一点高兴的样子都没有，反倒忧虑地说：“白白得了一匹好马，不一定是福气，也许会惹出什么麻烦来。”邻居却以为故作姿态，心里明明高兴，有意不表露出来。塞翁有个独生子，非常喜欢骑马。他发现带回来的那匹马身长蹄大，鸣声嘹亮， 一看就知道是匹好马。，便每天骑马出游，好不神气。一天，他策马飞奔，不料一个趔趄从马背上跌下来， 摔断了腿。邻居们听说后，又纷纷赶来慰问。塞翁却说：“摔断腿却保住了性命，或许是福气呢。”邻居们觉得他有在胡言乱语 - 摔断腿会带来什么福气呢？不久，匈奴兵大举入侵，青年人大多应征入伍，塞翁的儿子因为摔断了腿，不能去当兵。入伍的青年都战死了，只有塞翁的儿子保全了性命。 

V Číně, v období válčících států, žil jeden starý muž, kterému všichni říkali Sai Weng. Choval mnoho koní. Jednoho dne mu utekl ze stáda dobrý kůň . Všichni sousedé, když to uslyšeli, přišli Sai Wenga utěšit. Sai Weng ale se smíchem řekl: „Ztratil jsem jednoho koně, to není žádná tragédie. A možná mi to i přenese štěstí.“
 
Sousedé, jak to uslyšeli, v duchu si pomysleli: „Ztracený kůň, to je jednoznačně špatná věc, pokud si Sai Weng opravdu myslí, že je na tom něco dobrého, tak si evidentně nechce přiznat pravdu. Nic víc.“
 
Jenže uběhlo pár dní a ztracený kůň nejen že se vrátil, ale ještě s sebou přivedl dalšího ušlechtilého oře. Sousedé, jakmile se to dozvěděli, přišli jeden po druhém Sai Wengovi pogratulovat a obdivovat jeho předvídavost: „Nejen že se ti kůň neztratil, ale navíc k tobě další krásný kůň přišel. Ty máš ale opravdu štěstí!“
 
Sai Wengova tvář přesto nebyla vůbec šťastná, právě naopak, s obavami pravil: „Zadarmo jsem získal krásného koně, možná mi to přinese i nějaké trápení.“ Sousedé si ale mysleli, že to jen předstírá, nedává najevo své pocity a v srdci je šťastný.
 
Sai Weng měl jediného syna a ten velmi rád jezdil na koni. Jakmile spatřil tohoto mohutného koně a uslyšel ho zvučně zaržát, hned poznal, že to je výborný kůň. Každý den se na něm projížděl a vůbec ho nešetřil. Jednoho dne ho hnal kupředu takovou rychlostí, že kůň z ničeho nic klopýtl a chlapec z jeho hřbetu spadl na zem a zlomil si nohu. Sousedé, jak to zaslechli, opět jeden po druhém spěchali Sai Wenga utěšovat.
 
Ten ale prohlásil: „Má zlomenou nohu, ale život si zachránil, možná to přece jen bude k něčemu dobré.“ Sousedé už si mysleli, že Sai Weng se dočista zbláznil a mluví nesmysly – jak může být zlomená noha k něčemu dobrá?
 
Zanedlouho vpadlo do kraje vojsko a nutilo všechny mladé muže vstoupit do svých řad. Sai Wengův syn kvůli své zlomené noze do armády narukovat nemohl. Všichni mladí muži z tohoto kraje nakonec padli v boji. Jediný, kdo přežil, byl Sai Wengův syn.
 
Od té doby až dodnes, tedy asi 2400 let, když se někomu stane něco špatného, tak se v Číně říká: „Sàiwēng shī mǎ, yān zhī fēi fú.“ To jest:„Sai Weng ztratil koně, kdo ví, jestli to není štěstí.“

ChengYu GuShi 成语故事 jsou příběhy, ze kterých se postupem času stala přísloví, rčení, pořekadla. Jsou to mnohdy tisíce let staré historky, které obsahují velikou moudrost. A tato moudrost je předávána z generace na generaci. Jsou vštěpovány dětem už od útlého věku a nepřestává se ani na základních a středních školách. Jejich názvy většinou tvoří ono zlidovělé rčení, takže stačí říct třeba „SaiWeng ztratil koně“ a všichni vědí, oč jde. Používají se dodnes nejen v knihách a literatuře, ale i v běžné řeči, v hovorovém jazyce.


Těchto příběhů jsou stovky a tisíce, já se zde pokusím zachytit ty nejzajímavější.