古时候有一位老人，名叫愚公。他家前边有两座大山，又高又大，挡住了他的通向外边的路， 出来进去很不方便。 有一天，愚公把全家人叫到一起，说：“这两座大山正挡在我们家门口，出去进来太不方便了! 我想把它搬走，你们看好不好？” 儿子孙子们都很赞成，只有他的妻子没有信心。她说：“你都快八十岁了，连山上的一块石头也搬不动，怎么能搬走这两座大山呢？那么多石头又搬到哪儿去呢？” 大家说：“可以把石头扔到海里去！”

第二天，愚公就带着一家人搬山去了。邻居们知道了，也高高兴兴地来帮忙，连七八岁的孩子都来了。他们不怕苦不怕累。每天不停地挖山。 有个老头子叫智叟看见愚公他们在挖山，觉得很可笑，就对愚公说：“你这么大年纪了，连一颗早都拔不动，怎么能搬得走这两座山呢？” 愚公听了笑着说：“你还不如一个小孩子！我虽然快死了，但是我还有儿子，又有孙子。我们的人会越来越多，山上的石头会越搬越少。只要有决心，就一定能把山搬走。”智叟听了没有话说了。 愚公一家搬山的事感动了上帝，他就派了两个神仙把这两座山背走了。


Kdysi dávno žil v Číně jeden starý muž, o kterém se říkalo, že je navzdory svému věku stále naivní a hloupý. Říkali mu Yugong (Hlupák). Před jeho domem na okraji vesnice od pradávna čněly do výšin dvě hory a blokovaly přístupovou cestu. Jednoho dne Yugong svolal všechny členy své rodiny a pověděl jim: „Kvůli těmhle dvěma horám se pořádně nemůžeme ani dostat domů. Tak mě napadlo, že bychom je měli odstranit. Co si o tom myslíte?“ Synové i vnuci s ním souhlasili, pouze jeho žena mu příliš nevěřila. „Jak si vůbec ty, ve svých osmdesáti letech, můžeš představit, že bys přenášel nějakou horu? Vždyť už ani velký kámen neuneseš! A kam bys chtěl asi tak ty hory přesunovat?“ Ostatní se ho zastali: „Mohli bychom všechny ty balvany házet do blízkého moře!“

Druhého dne tedy vyrazil Yugong s celou svou rodinou na horu. Sousedé se o tom doslechli a se smíchem mu šli pomoci. Dokonce pomáhaly i malé děti, některým bylo jen sedm let. Všichni den co den na hoře pracovali. Nebáli se trápení ani únavy. Jednoho dne přišel do vesnice moudrý muž jménem Zhisou. Když spatřil, jak se stařec snaží nosit kameny do moře, tak se mu začal posmívat: „Copak to tu provádíš? Ty takový stařešina! Vždyť už ani stéblo trávy neuneseš a taháš se tu s kameny! Jakpak tě mohlo napadnout, že bys dokázal přenést celé dvě hory do moře?“ Když ho Yugong vyslechl, s úsměvem mu odvětil: „Ty jsi moudrý muž, ale mým dětem se nevyrovnáš! I kdybych brzy zemřel, mám ještě syny a vnuky. Ti budou v mém díle pokračovat. A mé potomstvo bude stále větší. Zatímco balvanů bude díky naší píli čím dál méně. Stačí pevná vůle a dokážeme tyto hory přenést.“ Když to Zhisou uslyšel, nevěděl, co na to říct. Yugongova rodina přenášela kameny tak dlouho a vytrvale, až se jich i samotnému Bohu zželelo a poslal dva své nesmrtelné služebníky, aby pomohli přemístit hory do moře. Dílo se zdařilo. Yugong naučil lidi jak hory přenášet.

Tento čínský příběh je starý přes 2400 let. Přesto nebyl zapomenut. I dnes každý v Číně zná rčení Yúgōngyíshān „Yugong přenesl hory“ a ví, že když máte odhodlání, víru a trpělivost, tak dokážete nemožné. A když je těžké přenést horu najednou, musíte začít od malých kamínků.  

百货公司里有一台自动报体重的电子秤。一位胖女士责备道：“我最恨它了！” 朋友问：“为什么？它大声说出你的体重了吗？”胖女士愤怒地说：“不！上 次我刚一踩上去，它就大声说:‘每次只限一人，每次只限一人.'"

V obchodním domě mají automatickou váhu, která hlásí lidem jejich hmotnost. Jedna buclatější dáma na ni začala nadávat: "Já ji nenávidím!" Kamarádka se jí ptá: "Proč? Řekla moc hlasitě tvou váhu?" Baculatá paní vztekle odpoví: "Ne! Když jsem na ni šlápla, tak začala hlásit: "Na váhu vstupujte jednotlivě, ne ve skupinách.""

一个姑娘和一个小伙子结婚了，他们结婚以后的生活十分幸福。小伙子非常喜欢足球，每次电视中有足球比赛的时候，他连饭都不吃也要看。对此，年轻的 妻子一点儿意思 也没有。一天，电视里又播放足球比赛，丈夫坐在电视机前一动 也不动，妻子跟他说话他也好像没有听到。年轻的妻子非常生气，她哭着回到自己的妈妈家，可是回到家的时候却发现家里只有爸爸一个人，也坐在电视机前看 足球比赛。“ 妈妈呢 ？”她很奇怪。“回她的妈妈家了。”父亲头也不回地说。

Jedna dívka a jeden mladý muž se vzali. Po svatbě spolu žili velmi šťastně. Mladík měl velmi rád fotbal a pokaždé, když byl v televizi zápas, tak ani nejedl, jen se chtěl dívat. Tohle ale mladou paní vůbec nezajímalo. Jednoho dne, když byl zase v televizi fotbal, a manžel seděl bez hnutí před televizí, manželka mu začala něco povídat, ale vypadalo to, že manžel nic neslyší. Mladá dáma se pořádně naštvala a s brekem odjela za maminkou. Jenže když přijela domů, našla tam pouze svého tatínka, jak sedí u televize. "Kde je maminka?" zeptala se překvapeně. "Jela ke své matce," odvětil tatínek, aniž by odvrátil hlavu od televize.

古时候宋国有个老农夫种稻苗。他每天都去他的田里看稻苗长得怎么样。他看到稻苗一天一天长高，但是他还是觉得禾苗长得太慢。他是一个非常没有耐心的人。晚上他在床上睡不着，就想：“稻苗怎么才能长得快一点儿呢？”

突然他想到了一个好办法。没等天亮，他就跑到田里。在月光下，他开始在田里工作。他把每棵禾苗都拔高半寸。他拔完的时候，天已经亮了。

看着田里“长”高的禾苗，他高兴地想：“我真聪明！”他心满意地回到家，得意地告诉他的儿子那个事情。他的儿子非常吃惊。马上跑到田里去看。他发现禾苗都枯死了。


V dávných dobách žil v zemi Sung jeden starý rolník, který pěstoval rýži. Každý den chodil na pole dívat se, jak mu rýže roste. I když byla den ode dne vyšší, přesto si myslel, že roste příliš pomalu. Byl to velmi netrpělivý člověk. Večer ležel na posteli a nemohl usnout. Přemýšlel: „Jak to udělat, aby mé sazenice rostly rychleji?“

Náhle dostal nápad. Nečekal, až se rozední, a utíkal na pole. Za měsíčního svitu začal pracovat na poli. Jeden po druhém bral stonky rýže do ruky a povytahoval je o půl palce. Než svou práci dokončil byl už den.

Když si prohlížel, jak rýže „povyrostla“, šťastně si pomyslel: „To jsem ale chytrý!“ Spokojeně se vrátil domů a pochlubil se svému synovi, jak pomohl úrodě. Syn tomu hodně podivil a hned se rozběhl na pole. Když tam dorazil, nalezl jen pole plné umírajících sazenic.

Proto se dnes v Číně říká o lidech, kteří chtějí všechno hned, že pomáhají rýži růst