Čínština, podobně jako další jazyky východní a jihovýchodní Asie (thajština, vietnamština, tibetština, barmština atd.), patří mezi tzv. tónové jazyky. Znamená to, že každá slabika se vyslovuje s určitou intonací, která může měnit význam.
Ve standardní čínštině existují 4 intonace, označované číslem nebo diakritikou nad samohláskou:
1. - rovná, vysoká 2. - stoupavá ze středních do vysokých poloh (podobně jako intonace otázky v češtině) 3. - stoupavá z hlubokých do středních poloh se silným důrazem na hluboké 4. - klesavý z vysokých do hlubokých poloh (připomíná rozkaz v češtině)
Klasickým příkladem je slabika „ma“ - 妈 „ma1“ znamená matka, 麻 „ma2“ konopí, 马 „ma3“ - kůň, 骂„ma4“ - nadávat